Název Luhačovice je dle historiků s největší pravděpodobností spojen s luhy kolem Horní Olšavy. Kraj v okolí Luhačovic byl postupně osídlován od 7. století, první písemná zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412.
Z historického hlediska byly Luhačovice nejvíce ovlivněny působením rodu Šerenyiových, jež položil základ pro budoucí lázeňský statut. Prvním upraveným pramenem se stal koncem 18. století pramen Amandka, původně nazývaný Bublavý. Zatímco pojmenování tohoto pramene pochází z odvození od jména člena rodu Šerenyiových Amanda, dnes nejznámější pramen Vincentka byl pojmenován po jiném příslušníkovi rodu, hraběti Vincentu Šerenyiovi.
Postupný rozvoj lázeňství měl za následek fakt, že v polovině 19. století měly lázně 10 pojmenovaných domů s 83 pokoji, dvě kuchyňská stavení a dvě náměstí - Hlavní a Josefské. V roce 1895 zaznamenaly lázně do té doby největší počet hostů – až 1 700.
Roku 1902 vznikla akciová společnost, jejíž zásluhou byly rozvíjeny lázeňské možnosti Luhačovic. V jejím čele stál hrabě Otto Šerenyi, MUDr. František Veselý a Cyril Holuby. Dalším zásadním jménem té doby je jméno architekta Dušana Jurkoviče, který dal vzniknout unikátním architektonickým skvostům v centru lázeňského dění Luhačovic, mimo jiné Jurkovičově domu, Jestřabí nebo Chaloupce.
V roce 1936 byly Luhačovice povýšeny na město a do dněšních dnů jsou neustále rozvíjeny.
V současnosti je v Luhačovicích hostům k dispozici 3.640 hotelových lůžek, přičemž město navštíví ročně asi 40.000 návštěvníků.